Rozhovor s Davidem Křížkem
Co Vás přivedlo k jachtingu?
K tomuto krásnému sportu mě přivedl můj otec, který sám dříve aktivně závodil. V čtyřech letech jsem seděl na plachetnici poprvé a v šesti letech jsem na lodi poprvé přespával. Bylo to na Lipně na zakotvené lodi asi 20 metrů od břehu. Závodit jsem pak začal v deseti letech na dětské plachetnici třídy Optimist. Pak už to nabralo rychlé tempo.
Vzpomínáte na svou první plavbu?
Vzpomínám, že mě otec na Litické přehradě odstrčil na Optimistu od břehu. Asi po dvou hodinách plavby jsem se vrátil na stejné místo. Tehdy řekl, že ze mě možná něco bude. Další týden mi hned přihlásil na soustředění na Boleveckém rybníku, kde jsem od té doby členem klubu.
Jaká byla Vaše cesta od prvního vyplutí až ke skvělému 3. místu v závodě Transat 6,50?
Vyrůstal jsem na Boleváku, který má kilometr na délku a půl kilometru na šířku. Myslím, že k medaili v Brazílii byla dlouhá cesta. Nejprve jsem jezdil malé sportovní lodě, ale pak jsem přešel na větší kajutové plachetnice a v roce 1999 až 2000 jsem dvakrát přeplul Atlantický oceán. Jednou to bylo na ultralevém šesti metrovém nafukovacím katamaránu. Bylo to tehdy velké dobrodružství. Přesto sólový jachting byl pro mě něčím novým. Vloni jsem se teprve učil jak sám ovládat obrovské plachty a na nové lodi jsem za dva roky naplul asi 11 000 námořních mil. To už člověk nějaké ty zkušenosti získá.
Měl jste někdy chuť to vzdát?
V každém těžším závodě si člověk říká, co tam vlastně dělá, ale většinou je již tak daleko od pobřeží, že to vlastně vzdát ani nejde. Nakonec zapomene na to utrpení a v mysli zůstanou jen ty hezké vzpomínky.
Co Vám jachting dává?
Je to sport na celý život. Dává mi nadhled, sebepoznání, vnitřní sílu, kupu dovedností a znalostí, ale také víru v to, že si člověk může klást velké cíle. Když člověk opravdu chce, pak dokáže velké věci.
Máte podporu v rodině?
Ano mám. Otec sice již neplachtí, ale stále mě fandí a podporuje. Maminka si již zvykla a je ráda, že cestuji a poznávám svět. Sestra trpí při extrémních plavbách a vždy mě vítá po mých návratech. Velkou oporu jsem teď nalezl ve své přítelkyni Lucii.
Jak funguje psychika při osamělé plavbě přes Atlantik?
Někdy je to hodně těžké. Zejména pár dní po startu, kdy před vámi leží jen nekonečný oceán a cíl je velmi daleko, ale člověk si zvykne na všechno. Hodně mi pomáhá poslech hudby a vzkazů od mých přátel.
Únava, vypětí, nedostatek spánku, nepříznivé přírodní podmínky, nebezpečí technické poruchy.... - jaký je recept "na přežití"?
Nevzdávat se, nerezignovat a dodržovat režim. Nesmíte povolit, jinak se vystavujete obrovskému riziku. Není čas ani prostor na chyby. Nikdo vám nepomůže.
Existuje něco, co můžete označit za "noční můru" jachtařů?
Zcela jistě nevyzpytatelné obří vlny. Pohybují se oceánem a nikdy nevíte, kdy udeří. Silný vítr, hurikány, větrné smrště … nebezpečí je hodně. Kritická může být i srážka s plovoucím kontejnerem, nebo velrybou, či plovoucími ledovci, které se dostávají čím dál tím více k plavebním drahám.
Co bývá nejobtížnější při podobných závodech?
Je velmi těžké se udržet v závodním módu po celou dobu téměř měsíční plavby. Spíte jen v krátkých cyklech a vždy musíte vstát a bojovat o každou míli. Někdy je to opravdu těžké.
Kdo a jak se stará o technický stav lodi při závodu?
Před závodem mám na přípravu svého technika Vojtu Komárka, který má neuvěřitelné znalosti a dovednosti. Je to člověk na svém místě a hodně závodníků mi jej závidí a občas využívají také jeho služeb. Během vlastního závodu jsem už na vše sám a někdy musím hodně improvizovat. Během závodu do Brazílie jsem například musel nahradit čep ráhna dlouhým šroubovákem a celé stáhnout kvalitními lany a uměle vytvořit nový kloub.
A co technické zázemí? Jak dlouho trvá připravit se na podobný závod?
Já se připravoval dva a půl roku. Bylo potřeba seskupit tým odborníků od webmastera, přes grafika, technika, manažera, dietologa, či meteorologa. Vloni jsem pak hodně trénoval a letos v zimě se dbalo hlavně na technickou připravenost vybavení.
Jakou roli při přípravě hrají sponzoři?
Sponzoři hrají zásadní roli. Bez jejich podpory by tento projekt nešel zrealizovat. Celý život dělám jachting, abych se dostal na světovou úroveň, a své umění nyní musím spojit s finančními prostředky sponzora. Tím vznikne regulérní obchod, ze kterého musí obě strany vyjít spokojeny. Myslím, že reklamní dopad v tomto projektu byl výborný a tak se vše podařilo.
Solartec Vás vybavil speciálním ultralehkým fotovoltaickým panelem, byl jste spokojen s jeho funkčnosti a provedením?
Bez nadsázky mohu říci, že panel byl perfektní. Již během montáže jej všichni soupeři obdivně sledovali. Panel byl až o 70% lehčí, než standardně využívané typy a navíc měl díky novým článkům o něco větší výkon. Po návratu lodě jej společně s techniky Solartecu podrobíme dalším měřením a testům a věřím, že naše spolupráce bude pokračovat.
Setkáváte se často s negativní reakcí při žádosti o podporu?
Mám to štěstí, že díky svým kontaktům mohu jednat přímo s těmi nejvýše postavenými manažery. Většinou nemají o můj projekt zájem z důvodu, že jejich celková strategie míří jinam, ale člověk to nesmí vzdát. Pak přijdou okamžiky, kdy vše najednou začne do sebe zapadat. S barterovými partnery a dodavateli jsem neměl žádný problém. Moc je to nestojí a mají šanci se dobře zviditelnit na velkém projektu.
Přinesl Váš poslední závod nějaká nová komerční partnerství, která byste rád udržel i do budoucna?
Určitě ano. Jak jsem se již zmínil, tak například se Solartecem chci určitě pokračovat dále, protože jsou opravdu na světové úrovni a krok před konkurencí. Ale i ostatních partnerů si nesmírně vážím a doufám, že udržím celý tým i pro další projekty. Navíc jsem mezi sponzory poznal i celou řadu lidí, které nyní řadím mezi své přátele a to je na celé věci asi to nejcennější.
Na kolik závodů se chystáte v příštím roce a který bude vyvrcholením sezony?
Po úspěšném dokončení závodu Transat 6,50 jsem se rozhodl udělat krok mezi profesionály na velkých lodích, ale to je o obrovských financích. Nyní dokončuji propagaci projektu ATLANTIK minitransat a do května bych rád vydal knihu o mých Atlantických dobrodružstvích. Co bude potom záleží na přízni sponzorů a na tom, jak dalece budeme schopni připravit projekt, který bude opět medializovaný a tím přínosný pro naše partnery.
